Kromě obecné koroze může koroze nerezové oceli nabývat několika specializovaných forem.
Naštěstí existují způsoby, jak většinu forem řešit nebo se jim úplně vyhnout. Následují běžné formy specializované koroze.
1. Galling
K této korozi dochází, když jsou části z nerezové oceli přitlačeny k sobě. Koroze, která se běžně vyskytuje u matic, šroubů a dalších spojovacích prvků, není viditelná, dokud nejsou díly odděleny nebo rozebrány.
Proces používá opakované průchody k pomalé úpravě rozměrů oceli. Ve většině případů to bude zahrnovat válcování přes více válcovacích stolic v průběhu času, aby se dosáhlo požadované tloušťky.
2. Galvanické
Také známá jako bimetalická koroze k této korozi dochází, když je nerezová ocel používána s jinými kovy ve vlhkém prostředí. Déšť, kondenzace nebo jiné zdroje vlhkosti mohou v přítomnosti elektrického proudu působit jako elektrolyt a způsobovat zrychlenou korozi jednoho kovu.
Přesné charakteristiky galvanické koroze se liší v závislosti na použitých kovech, teplotách, oblastech kontaktu a dalších faktorech. Pro více informací na toto téma doporučujeme nahlédnout do PD 6484 British Standards Institution.
3. Pitování
Tato koroze je typicky důsledkem vystavení chemikáliím v prostředí nebo špatného provzdušňování. Častější je také u ocelí s nežádoucími vměstky nebo výrobními vadami. Například sulfid manganatý (II) často vyvolává důlkovou korozi.
Přiměřená dostupnost kyslíku může pomoci snížit rychlost důlkové koroze nebo ji zcela zastavit v závislosti na příčině. Oceli s molybdenem mají také zvýšenou schopnost odolávat důlkové korozi a zpomalovat její postup. Mezi další úvahy patří pH, koncentrace chloridů a teplota prostředí, ve kterém se ocel používá.
4. Štěrbinová koroze
K této korozi dochází, když štěrbina mezi nerezovou ocelí a jiným materiálem umožňuje koncentraci chloridů nebo brání správné hladině kyslíku pro regeneraci vrstvy oxidu oceli. I když se obvykle vyskytuje v blízkosti nebo v mezeře mezi dvěma kovy, štěrbinová koroze může také nastat mezi kovovými a nekovovými povrchy.
Svařování, zajištění správného odvodnění a použití správných těsnění může také pomoci zabránit korozi štěrbin, protože to vše pomáhá omezit přístup ke štěrbinám nebo je úplně odstranit.
5. Rozpad svaru
Také známá jako mezikrystalová koroze je výsledkem zahřívání nerezové oceli na určitý teplotní rozsah – často mezi 550 C a 850 C. To způsobí, že se chrom vysráží z nerezové oceli a sníží se schopnost regenerace pasivační vrstvy.
Použití nízkouhlíkových ocelí – jako je 304L a 316L – při svařování může pomoci snížit dopad rozpadu svaru. Přísady jako titan nebo niob mohou dále stabilizovat ocel a snížit precipitaci při svařování. Ve všech případech se doporučuje použití tepelného zpracování po svařování, aby se minimalizovala koroze.
